Výlety a exkurze

Zahraniční zájezd do Paříže 4.-8.5. 2007

foto ze zájezdu do Paříže  foto ze zájezdu do Paříže

Studijně poznávací zájezd do Paříže

Na tento zájezd jsme se všichni dlouhou dobu těšili. Řekněte sami, kolikrát za život se rodilý zručák podívá do Paříže? My tu možnost dostali, a tak v pátek 4.5. kolem 15.00 přijel na autobusovou zastávku Na Pohoří luxusní autobus s vlastním bufetem a toaletou. Nastoupili jsme, ledabyle zamávali dojatým rodičům a nadšeně jsme odjeli vstříc Paříži.
Cestou jsme přibrali paní průvodkyni, která nás přivítala a přátelsky se přiřadila k našemu tříčlennému dozoru. Místo večerníčku nám řidiči pustili film na DVD podle vlastního výběru a šlo se na kutě. Těžko by se našli lidé, kteří spali první noc více než dvě hodiny. Největším problémem se stala naše potřeba odskočit si. Toalety v autobuse nebylo možné používat pořád, vždyť to není jako ve vlaku, mají chemickou náplň, která se musí vyměňovat. Řidiči nám sice ochotně zastavovali minimálně každou třetí hodinu, ale na benzínkách se tvořili tak neskutečné fronty, že se nám zdálo rozumnější zaběhnout k německému stromu nebo do francouzského křoví. A co teprve v samotné Paříži, záchody tam lidé hodně často zapomínali postavit.
Paříž nás uvítala kolem osmé hodiny ranní zamračenou oblohou. Podle počasí jsme pozměnili a upravili náš denní program, respektive ho upravila průvodkyně se souhlasem učitelů. Řidiči nás vyložili uprostřed Paříže, v té nejstarší části, a sami se jeli podrobit zákonem nařízenému devítihodinovému odpočinku. Prohlédli jsme si pařížskou univerzitu Sorbonnu, monumentální katedrálu Notre Dame a odpoledne jsme pokračovali v prohlídce slavné obrazárny v Louvru. Vyčerpáni jsme se podívali na slavnou Monu Lisu a s úžasem jsme zjistili, že vypadá stejně jako na všech fotografiích. Hodně z nás se v Louvru jednoduše natáhlo na sedačky a dospávalo cestu. Ti aktivnější zhlédli malby mnohých slavných malířů i korunovační klenoty.
Navečer nás autobus dovezl do hotelu Formule 1 kousek za Paříží. S obrovskou radostí jsme se vrhli do sprch a do pokojů. Jen nás zarazila skutečnost, že máme na pokoji manželskou postel s jednou dekou a jedním polštářem a přitom musíme být všichni na pokoji stejného pohlaví. Ale to nic, sprchy vynahradily vše. Dalším malým problémem byly zámky od našich pokojů. K jejich odemčení jsme potřebovali šestimístné číslo. Takže něco jako – Sezame, otevři se! Také něco pro nás. Ale kódy šly z ruky do ruky a za chvíli jsme létali po pokojích jako holuby po Notre Dame, což bylo zase něco pro naše učitele. Nejspíš právě vlivem častých návštěv nás po večerce učitelé hlídali jako policisté při prezidentských volbách v den demonstrací, kterým jsme se naštěstí úspěšně vyhnuli.
Druhý den dopoledne jsme si vyšlápli na nejvyšší místo Paříže – baziliku Sacré Coeur a přilehlé náměstí Malířů a z autobusu zhlédli slavné bulváry Montmartru. Odpoledne jsme navštívili Park miniatur se zmenšenými historickými stavbami Francie, s ochočenými rybami a úžasnými atrakcemi, jako například jízdou na koberci.V podvečer jsme si ještě prohlédli zámek Versailles s nádherně upravenými zahradami. Pak jsme absolvovali poslední noc v našem hotelu F1.
Ráno jsme vyrazili poněkud dříve, abychom stihli plán naší prohlídky a řidiči svoji přestávku. Snídali jsme jako vždy bagety s máslem, marmeládou a kafem, džusem, kakaem nebo mlékem. Ještě se na nás personál usmál, prohodil Bonjure a my se sbalili, zamávali a vyrazili do moderní čtvrti La Defence, čtvrti plné obrovských mrakodrapů. Mně osobně se tato část města nelíbila. Všechno bylo tak přesné, vysoké, chladné a dokonalé, jako bychom se objevili někde v budoucnosti, lidé se skrývali za zrcadlovými efekty moderních oken nebo ve stínu mrakodrapů. V nákupním centru jsme dostali rozchod na nákup něčeho dobrého a potom zpátky na parkoviště, kde na nás čekal autobus. Rychle nás dovezl na náměstí Place de la Concorde a zmizel. My jsme se pustili 3 km přes hlavní třídu Champs Elysées k Vítěznému oblouku. Cestou jsme prošli ty nejdražší a nejluxusnější obchody v celé Paříži. Inu v takovém obchodě Adidas se nedalo smlouvat jako s pouličními obchodníky, kteří nám rádi prodali blikající Eiffelovku za polovic a ještě jako bonus nám zaskřehotali pár slov česky.
Další zastávkou se stala Eiffelova věž, první dáma Paříže, jak nám vtloukala celý zájezd do hlavy naše průvodkyně. Vyšlapali jsme do druhého patra a výtahem nás vyvezli do třetího. Ocitli jsme se téměř ve 300 metrech nad Paříží a mohli pozorovat, kudy jsme minulé dny procházeli. Mnozí z nás poznávali stavby kolem nichž vedly naše kroky. Nekrásnější ale byla blikající Eiffelovka v noci, nádherně osvětlená se tyčila nad Paříží jako prst zvednutý do výše, zjednávající si tak pozornost, ticho a klid. Na závěr jsme absolvovali večerní projížďku Paříží po řece Seině. Kolem desáté hodiny si nás řidiči opět vyzvedli. Naposledy jsme dojatě mrkli na osvětlenou Eiffelovku a potom jsme už jen usínali v autobuse.
Druhý den jsme se vzájemně rozloučili - oni poděkovali nám, my poděkovali jim a rozešli jsme se po domovech povyprávět zážitky z Paříže, města lásky, nádherných staveb, volnosti a problémů s přistěhovalci.
Ještě je slušnost poděkovat dozoru ve složení: Mgr. Vladimír Nulíček, Mgr. Monika Drymlová a v neposlední řadě Mgr. Romanovi Starému za umožnění a organizaci tohoto zájezdu a také za to, že to s námi vydrželi. Děkujeme také cestovní kanceláři Školní zájezdy za organizaci, paní průvodkyni za krásné vyprávění a řidičům za bezpečnou jízdu.

Martin Netolický IX.C