Výlety a exkurze

Londýn 2007

foto ze zájezdu do Londýna  foto ze zájezdu do Londýna

Anglie – na vlastní oči

Sousloví - školní zájezd může vyvolat hromadu asociací. V duchu vidíme , kterak děti a učitelé , s jazykem na vestě, pobíhají od jedné zříceniny ke druhé, kterak průvodkyně ťukají na sklíčko náramkových hodinek a pobízejí ke spěchu, aby se toho co nejvíce stihlo, aby se toho co nejvíce vidělo, aby to co se právě vidí a stíhá tak nějak korespondovalo s výukou. Poznávací zájezd do Anglie v tomto punktu až tak moc nevybočoval. Přesto byl jiný. Nocovalo se totiž v anglických rodinách. Děti musely v cizím prostředí prokázat aktivní znalost anglického jazyka. Zručáky a Liberečáky /zájezd do Anglie pořádala naše základka dohromady s jednou libereckou školou/ tentokrát nikdo nevedl za ručičku, ale strčili jsme je nemilosrdně z hráze do rybníka.
Poznali jsme zblízka anglický svět. Je to samá kuriozita. Na mincích někde nebývá vyražena hodnota. Cizinec se při placení ztrapňuje.Neznají tady pojem vodovodní baterie, neboť jejich umyvadla dva kohoutky maj. V jednom voda vařící, v druhém voda studená. Cizinec se často opaří. Hospody zavřou v deset a vrchní to oznamuje cinkáním zvonku, jakoby měl přijít Ježíšek. Dobře jim tak, cizinec neudělá útratu.
Angličané nejezdí vpravo a nestřílejí lišky. Vypadá to jako chtít se odlišovat za každou cenu. Ale to prr! Angličan je hnedle nachystán Vás utlouci argumenty, že odlišní jste Vy. Při honu na oranžového pejska účinkuje smečka slintajících bloodhoundů, Pro našince drasťárna. Pro Angličana „fair –play“.Zvíře má prý větší šanci než , když lovec pálí s flinty ostošest. A Jízda vlevo? Také logika. Jezdec na koni, když je pravák a těch je i v Anglii většina, nasedá vždy z levé strany od kraje cesty a nemůže být tak převálcován protiřítícím se volským potahem. „Jiný kraj , jiný mrav“. Anglické tradice však rostou z frustrací. Rostou ze smutnění po říši, nad kterou slunce nezapadalo a z naštvanosti, že už dávno zapadlo. Angličan je proto zahleděný do sebe a co se děje v sousedství na evropském kontinentě ho až tolik netankuje.
Ostrovní království má nicméně svoje půvaby.Hlavně jeho k jihu otočené pobřeží.Je to kraj malých cihlových domků s bílými dveřmi a okenicemi, rozlehlých šťavnatých pastvin a vysokánských křídových útesů. Prohlédli jsme si tady dvě města mořské lázně Brighton a Hastings - bývalé pašerácké hnízdo. Místní podloudníci schovávali koňak v jeskyních na mořském břehu. Dnes je tam muzeum. Trošičku připomíná kutnohorský důl „Osel“. V Hastings roku 1066 porazil francouzský vévoda Vilém Dobyvatel napůl neandrtálské Anglosasy. Naučil je francouzštině, tancování a prý i móresnímu chování. Od těch dob patří Anglie k Evropě.
Brighton se zdá být modernější a výstavnější než Hastings. I když pravda, trochu jim tu krásu kazí královský palác v centru města. Chtěli, aby byl podle pohádek z Tisíce a jedné noci. Nezadařilo se, neboť nevypadá jako obydlí pro Šeherezádu, ale jako megalomanský úlet nějakého sjetého miliardáře. My však na první dojem nedáme. A tak pojďme za rejnoky, za žraloky a za mořskými koníky. Vnitrozemští suchozemci nemají až tak moc příležitostí k setkání s mořskou havětí. Proto jeďte do Brightonu. Je tu totiž oceánografické muzeum.
Hlavním trhákem celé výpravy byla návštěva hlavního města . Londýn je obrovský . Pamětihodnosti však , alespoň ve srovnání Paříží , působí poněkud titěrně. Město nemělo svého Hausmanna. Zkrátka ve správnou dobu se nenašel nikdo, kdo by na správném místě energickými tahy tužky načmáral široké bulváry. Londýňané až moc šetřili místem. No, nakonec jsme vše podstatné viděli - Westminsterké opatství, parlament, Downing street 10, Buckinghamský palác. Trošičku legrace jsme užili na parníku co s námi křižoval kalnou Temži. Neméně zábavná byla i jízda na ruském kole „London –Eye“.
Na zpáteční cestě bývá dlouhá chvíle.Účastníci zájezdu měli různé recepty jak nudu zabít. Kupodivu se nezpívalo o Ernestu Gideonu Laudonovi a jeho čisťounké pokrývce hlavy ,ale vypravovaly se stokrát omleté anekdoty ze zábavných pořadů TV – NOVA. Ach jo! Když chceš být „In“ mezi svými , musíš se chlámat vtipům z televize. Z ústní lidovou slovesností to jde nějak z kopce. Doufejme, že si děti z výletu odnesli, co nejvíce. Že se jim ještě dlouho bude vybavovat Buckinghamský palác, bílé útesy, jízda trajektem a mnoho dalšího. Doufejme, že jim ze zájezdu nezůstanou v hlavinkách jen autobusácké vtipy o cikánech.
Vladimír Radil